Hydratace je základ. Přesto si s ní ale většina z nás neví rady. Pijeme buď moc, nebo naopak málo - v drtivé většině případů zkrátka špatně. Jak nám ale prozradil K1 fighter a barman Jan Klán, (de)hydratace zdaleka není jen o tekutinách. A naše tělo ovlivňuje mnohem víc, než si možná myslíme.

Janku, z vlastní zkušenosti mě napadá, že většina z nás asi v pitném režimu zásadně chybuje - někdo pije moc, někdo naopak málo. Já osobně čas od času zažívám obojí…Začněme tedy tím, co se v našem těle vlastně děje, když pijeme špatně. Jaké to může mít negativní účinky?

Přehnanej pitnej režim je brutální zátěž na ledviny. Když se to děje dlouhodobě, tak se to postupně projevuje bolestí a zánětem v oblasti ledvin. A pokud ledviny nestíhají filtrovat to, co člověk pije - a v tuhle chvíli je ve finále vlastně jedno, o jakou tekutinu jde - tak je moč, která by normálně měla jít močovou cestou, uvolňovaná do krve. A to je samozřejmě špatně, ohledně krvinek a tak dále. 

Co se týká nedostatečnýho pitnýho režimu, tak tady naopak ledviny šlapou naprázdno. Ve výsledku pak dochází k podobným problémům jako v případě tý přehnaný zátěže, protože když ledvina nebude filtrovat tak, jak má, tak ten orgán dlouhodobě zapomene pracovat, odvykne si na to a bude to odmítat. A když dostane impuls, že teď má něco udělat, tak sice začne, ale třeba až o tři dny později. 

Dá se vůbec nějak obecně určit, co je tak akorát? Nebo je to opravdu ryze individuální?

Je to individuální a existuje jeden vzoreček. Ten je 0,033 vynásobený počtem kilo, který člověk má. A ta hodnota, která vyjde, je maximální množství, co by měl člověk za den vypít. Třeba mně vychází 3,3 litrů za den, ale když vypiju 2,8 litrů, tak jsem s tím v pohodě. 

Na co je důležité se soustředit, abychom poznali, co právě naše tělo potřebuje? 

Určitě je důležitý všímat si zabarvení ranní moči, to je takovej spolehlivej indikátor špatný hydratace. Pokavaď je žlutá nebo až dohněda, tak se v těle děje něco, co není úplně dobrý. Samozřejmě se bavíme o ledvinách. Ideální je mít moč zbarvenou lehce do žluta. 

Dalším příznakem může bejt brzká únava a malá chuť k jídlu. Když člověk nedostatečně a špatně hydratuje, hodně zívá a má málo energie. Ta navíc hodně kolísá, protože není z čeho ji brát. Jedním z těch pozdějších následků je pak i bolest hlavy. 

Existují nějaké ideální intervaly, které bychom si měli hlídat?

Pokud se člověk potí teplem nebo fyzickou aktivitou, platí, že by se měl napít. Pot je vyloučení minerálů z těla a v ten moment je minerály potřeba do těla zase aktivně doplnit. Takovým hlavním obecným indikátorem pak samozřejmě je, když máš suchý rty a jazyk se ti lepí na patro. 

A co se dá doporučit jako taková nejúčinnější první pomoc v případě lehčí a běžnější formy dehydratace, se kterou se asi někdy setkal skoro každý?

Když už člověka bolí hlava a cítí velkou únavu, měl by sáhnout po vysoce mineralizovaný vodě. Tam bych okamžitě doporučil třeba 2-3 deci Vincentky. 

Jinak když člověk sportuje ve velkým a jede třeba kardio - ať už jsou to běžci, nebo teď je taky moderní skákat přes švihadlo na čas - tak tam doporučuju třeba jednou za týden vypít flašku Vincentky. Když se potíš a ten pot bys, blbě řečeno, ochutnala, tak je to sůl. A to je chuť toho minerálu, kterej potíš z těla ven. Právě třeba ta Vincentka, když se ti zdá slaná, tak to není chuť soli, ale opět toho minerálu. A jak pocením z těla přes kůži dostáváte minerál ven, tak ho do sebe zase akutně potřebuješ znovu dostat. Při těžkým tréninku, když jsem třeba už do deseti minut úplně mokrej, tak se tý Vincentky napiju, ale nevnímám, že by ta chuť byla slaná, protože v tu chvíli tělu minerály chybí a tou přemineralizovanou vodou se rychle doplní. Ale tohle doporučuju fakt jen jednou týdně při tvrdším tréninku, rozhodně ne každej den.

Zaujal mě i přístup některých lékařů a odborníků, kteří říkají, že všeobecně doporučované 2-3 litry jsou někdy naopak moc, protože příjem tekutin máme i v potravinách. Můžeme si tedy příjem tekutin takhle dobře rozložit?

Dá se říct, že 80 % lidí na planetě neumí správně pít. A je to asi i proto, že si spousta lidí neuvědomuje, že hydratace těla neprobíhá konzumací jakýkoliv tekutiny, ale tím, že do těla dodáváme minerály. Hydratace těla zkrátka není o tekutině, ale o minerálu. 

V první řadě je důležitý si u balených vod všímat zadní strany etikety. Je tam napsaná položka rozpuštěné pevné látky v miligramech na litr. Tahle hodnota musí být větší než 300. Pokud je menší, nemáš v rukou dobrou vodu na to, aby hydratovala tělo. Taková voda je totiž mrtvá a je úplně zbytečný ji pít. 

Mineralizovaný vody doporučuju střídat - třeba Mattonku s Magneskou. Když má člověk těch minerálů ale zase až moc, tak může docházet ke střevním problémům. Ale pokud má někdo třeba jednou za měsíc průjem, tak bych to zase neviděl jako něco hroznýho, protože tělo se tím vyčistí. 

Příjem tekutin se ale dá dobře rozložit. A to třeba tak, že nejlíp už večer před spaním si  do půllitru naleješ mineralizovanou vodu a dáš jí do ledničky.  Ráno po probuzení - ideální je vstát třeba tak o 15 minut dřív, než obvykle - si do týhle vychlazené vody ještě přidáš vitamin C obsažený ve šťávě vymačkaný z půlky citronu. Celý bys to pak měla vypít nejlíp najednou, maximálně nadvakrát, když to jinak nejde. Jakmile se ten vitamin C dostane do krevního oběhu, tak způsobí, že se nám do 10 minut chtít čůrat. Tak to prostě funguje. Ale přesně tohle by měl do sebe člověk dostat každý ráno, a to z toho důvodu, že jak celou noc spíme, tak jsme pak dehydratovaný. A před spaním bychom se měli napít pocitově - minimálně tak tři loky. Jedno loknutí sice není vyloženě špatně, ale pořád je to málo. 

Když je jinak příjem vody během fyzický aktivity větší, rozhodně to ničemu nevadí. Ale když má člověk sedavý zaměstnání a je celej den v práci, tak pokud vypije o 0,8 nebo 0,5 litru naopak míň, tak to velkej problém neni. Mělo by se to korigovat tím vzorečkem, o kterým jsme se už bavili, ale když v tomhle případě člověk vypije míň, rozhodně je to lepší, než se snažit hydratovat tekutinou, která k tomu není určená.

Už jsme to lehce naťukli, ale které potraviny nám můžou v hydrataci pomoct, a které naopak uškodit?

Hromadu vody obsahuje rajče, okurka, paprika, meloun. Vlastně všechno, u čeho cítíš vodu, když to rozkousneš. Neprospěšný jsou naopak samozřejmě slaný věci jako chipsy nebo arašídy, protože i u jejich pražení se použila nekvalitní sůl. Takže když už si člověk chce něco takovýho dopřát -  ty arašídy, nebo i kešu a mandle, je nejlepší sáhnout po nesolený variantě. A nebo si to opražit sám na kvalitní soli. Záleží ale i na tom, jakou vodu vlastně potraviny obsahujou, protože maso bývá napíchaný.

A pokud jde o tu sůl - člověk, kterej bude hodně solit, tak bude mít taky velkou žízeň. Ale zároveň sůl zadržuje vodu v těle. Bílá sůl, kterou většina lidí používá doma, tak to je chemická sůl, což je špatně. Cokoliv, co je chemický, je špatně. Vraťme se třeba o 1400 let zpátky - ta sůl tehdy nebyla taková, jako dneska. Byla to normálně přírodní sůl z moře, z ledovce, vykutaná v dole. Doporučuju proto bretaňskou sůl, mořskou sůl, himalájskou sůl - prostě jakoukoliv sůl, která není bílá. Pokavaď má sůl čistě bílou barvu, tak je chemická a ta v těle nemá co dělat. Člověk po požití takový soli pije víc, protože má větší nutkání. Jeden gram chemický soli zadržuje 0,8 mililitrů vody. A když po takhle přesoleným jídle třeba z různejch nejmenovanejch řetězců sáhneme ještě po nějaký limonádě, tak rozhodně nehydratujeme, ale naopak do sebe k tomu všemu ještě začneme dostávat spoustu cukrů. Když budeme používat lepší sůl, tak nebudeme mít takovou chuť na tekutinu. Bílou solí se bohužel solí skoro všude, protože je to ta nejlevnější možná varianta. I špičkový jídlo ve špičkový restauraci je posolený tímhle humusem, kterej tam nemá co pohledávat. Když se půjdeš najíst ven třeba dvakrát do měsíce, tak to tvýmu tělu samozřejmě tak neuškodí. Ale nesmí to bejt každej den.

Na co dalšího má (de)hydratace našeho těla vlastně vliv? Vypadá to, že je to celé mnohem komplexnější, než by se mohlo zdát…

Hydratace je základ všeho. Je základem psychiky, mentálního zdraví a toho, kolik má člověk energie. Pokud špatně hydratujeme dlouhodobě, můžou pak po čase nastat dokonce i mentální problémy, panický ataky a deprese. Takže je opravdu potřeba únavu hlídat a nepodcenit jí, protože pak už je člověk zralej na psychologa a vykolejí ho skoro cokoliv. Stačí i sebemenší poznámka nebo hádka a ten člověk zničehonic vystartuje. V případě dlouhodobý dehydratace se začíná taky zhoršovat pleť a přibývají vrásky. 

Je v něčem jiné pití v létě jiné než v zimě?

Nemyslím, že by se to mělo nějak zásadně lišit. Když je ti v zimě chladno, tak je to pocit, kterej máš venku. V práci pak máš teplo, pokud samozřejmě nemakáš jako dělník venku na stavbě. Hydratace by se podle mě neměla lišit podle ročního období, ale naopak by se měla udržovat plus mínus stejně. 

Hádám ale, že na tom, co pijeme, už záleží o dost víc. Jaká bychom měli dodržet pravidla, když si chceme dopřát i nějakou méně zdravou tekutinu?

Káva je úžasná věc, ale do 14 hodin. Když mám chuť si jí dát později, tak si do ní dám lžičku medu nebo do ní přidám kousek másla, abych kafe navázal na tuk, který mi do večera pomůže kofein z těla dostat. Protože i když pak člověk usne, tak jeho tělo nespí a neregeneruje tak, jak by mělo. Cola, Fanta, Sprite, čaj  - i tyhle míň zdravý věci jsou v pohodě třeba k obědu, protože můžou pomáhat trávení. Ale samozřejmě platí, že všeho s mírou. Navíc je potřeba si uvědomit, že jakákoliv zabarvená tekutina prostě k hydrataci není určená, žaludek jí naopak zpracuje jako potravinu. Lidi si obecně myslí, že hydratujou tekutinou, ale tak to není.

Může být naopak škodlivý i příjem vody? Záleží hodně na jejím typu?

Nejhorší je, když si lidi myslí, jak zdravě nežijou, když si daj vodu z kohoutku. To už klidně můžou vypít Colu, vyjde to skoro nastejno. Voda z kohoutku je totiž chlorovaná, takže jejím pitím do těla dostáváme chlor, kterej tam nepatří. Další věc je, že tahle voda není mineralizovaná, takže všechno, co nám doma teče, je dobrý asi tak akorát na mytí nádobí, spláchnutí záchodu a sprchování. Víceméně stejný je to i s filtrovanou vodou, protože filtr vodu neobohatí o žádný minerály. Super jsou naopak takový ty minerální krystaly do vody, který se zhruba po třech, čtyřech hodinách začnou rozpouštět. Takže když už se někdo chce odhodlat pít vodu z vodovodu, tak tohle je jediný řešení. Čistá voda z kohoutku je jinak mrtvá voda s nulovým obsahem minerálů. Když máš napuštěný bublinkový vody, třeba pomocí vodíkových nádob, tak ty člověka nadýmají. A už to zase není ta čistá forma vody. Je sice obohacená, ale něčím, co v lidským těle nemá co dělat. Mineralizovaný vody, který jsou jemně perlivý nebo perlivý jsou na tom co se minerálů týče stejně. Liší se navzájem akorát v nadbytečným obohacení o plyn. Když na to má člověk chuť, tak si to dát může, ale i tady platí, že všeho s mírou.